TerezieHradilková-Muchová
Země, Datum zvolení
Česká republika 1998
Field
Health
“Kdo nechce, hledá důvody. Kdo chce, hledá způsoby.” České přísloví.
Problem
V socialistickém Československu panoval segregovaný a odosobněný systém péče o lidi s postižením. Lékaři doporučovali rodičům vzdát se výchovy postižených dětí a umístit je v ústavní výchově nebo později v internátních školách. Za výchovu a péči o lidi s postižením přebírali zodpovědnost experti a kolektivní státní instituce. Děti tak byly vychovávány v nepřirozeném a nepodnětném prostředí. Rodičům byly odebrány kompetence, rodičovská zodpovědnost a sebevědomí. Těm, kteří vychovávali dítě doma, chyběla podpora státu i porozumění okolí. Po pádu komunismu zůstalo České republice prvenství v počtu lidí s postižením v ústavní péči a rozdělení společnosti.
Impact
V ČR je nyní 46 středisek rané péče pro všechny typy postižení. Organizací, kterou Terezie zakládala (dnes 9 pracovišť v ČR, 120 pracovníků), prošlo za 25 let jejího trvání asi 18 000 rodin. Obdobné organizace pomáhala Terezie zakládat také na Slovensku, v Turecku a Bulharsku. Raná péče se vyučuje na českých vyšších i vysokých školách, postupně se tak mění přístup lékařů a sociálních pracovníků k podpoře rodin dětí s postižením. Návrh definice, na kterém Terezie pracovala, byl přijat do zákona o sociálních službách, a dnes je raná péče součástí dotačních a grantových programů na státní i regionální úrovni. V roce 2003 iniciovala Terezie profesní organizaci pracovníků rané péči a tak se z pracovníků rané péče stala silná profesní skupina. Díky šesti ročníkům osvětové kampaně Týden rané péče vzrostlo procento lidi, informovaných o rané péči a ochotných pomáhat rodičům ve svém okolí. Zásadní je, že rodiče dětí s postižením se stali sebevědomější v komunikaci s odborníky, umí obhájit své potřeby a požádat o pomoc.
Idea
Domácí návštěvy rodičů s dětmi s postižením, tedy vznik a rozvoj nové praxe a současně nového oboru. Tereza se místo kritiky odborníků zaměřila na vzdělávání rodičů a změnu jejich situace. Propojovala odborníky, kterým šlo o totéž. Na všech souvisejících oblastech pracovala paralelně, tzn. na systémovém prosazení oboru, zavedení nové služby, legislativních návrzích, osvětě a vzdělávání odborníků a advokacii rodičů. To bylo předpokladem k zavedení rané péče jako státem uznávané a legislativně zakotvené sociální služby, financované z veřejných zdrojů. Po začlenění rané péče do zákona se starala o její zpřístupnění širšímu spektru lidí prostřednictvím aktivní spolupráce mezi již zavedenými a nově vznikajícími středisky, s možností vzájemného “hodnocení kvality”, supervize a vzdělávání.
Vision
Vizí Terezie je, aby rodiny, kterým se narodí dítě s postižením, měly odbornou, profesionální i místní, neformální podporu od svého okolí k tomu, aby mohly prožívat své rodičovství radostně, zodpovědně a sebevědomě a jejich dítě aby bylo součástí rodiny a komunity. Aby společenství konkrétních lidí (sousedé, učitelé, kolegové, spolužáci, prodavačky, úředníci, řidiči tramvají…) vnímalo lidi s postižením jako svoji přirozenou součást a zároveň, aby odborníci přijali a řídili se poznatky o škodlivosti kolektivní, institucionální a neosobní péče v segregovaných zařízeních.
Motivation
Pocit osobní zodpovědnosti za výchovu a budoucnost vlastních i ostatních dětí, spoluzodpovědnost za stav a situaci společenského dění, nedělitelnost práv a svobody – byly hnací silou pro všechny Tereziny aktivity. “Možná právě ženy s malými dětmi přemýšlí o věcech tak, aby se nemusely v budoucnu před svými dětmi stydět.“ (Natalia Gorbaněvská). Motivací jí byly i obyčejné lidské potřeby, jako že děti (i s postižením) potřebují lásku a radost rodičů, že lidé (i s postižením) mají svoji hodnotu a jsou rádi ve společnosti… a že právě tyto každodenní zdánlivé maličkosti jsou lidem s postižením upírány.
